Porg Ostrava Press na Blog.cz

V komorním divadle u Bezručů hostoval pražský divadelní spolek Kašpar, Divadlo v Celetné, který měl ve svém repertoáru i zdramatizovanou knihu Mikulášovy patálie slavného francouzského spisovatele René Goscinnyho a ilustrátora Sempého.

V　okamžiku, kdy se roztáhla opona, propukl na scéně chaos a v přeplněném hledišti se ozval hlasitý smích ostravského publika. Hlavní hrdinové, kteří dokázali přesvědčit obecenstvo o tom, že jsou malými, zhruba devítiletými hochy, kteří by "mohli pracovat lépe", byli navlečeni do různobarevných, nahrubo pletených podkolenek, což působilo velmi komickým dojmem.

Matouš Ruml sehrál na jedničku úlohu vypravěče Mikuláše a spolužák Celestýn, mazánek paní učitelky, byl ztvárněn hercem Petrem Lněničkou, který dokázal věrohodně zahrát Celestýnovu radost ze zjištění, že život není jen učení. Divím se, že Zdeněk Charvát v roli flegmatického Vendelína nepraskl ve švech po množství potravy, kterou zkonzumoval v průběhu hry.

Chtěla bych také vyzdvihnout dílo Pavla Kodeda, který navrhl scénu. Obrázky zdobící pozadí připomínaly výkresy dětí z prvního stupně základní školy, a tím navozovaly pocit, že opět sedíte v lavicích a snažíte se, aby vaše hodnocení znělo: "Pilný, inteligentní žák. Bude mít v životě úspěch."

Roli ustarané maminky a paní učitelky, která je na pokraji nervového zhroucení, ztvárnila Milena Steinmasslová. Její výstupy byly místy neprofesionální kvůli výbuchům smíchu, které zčásti zapříčinily jen vtipné scénky samotného vystoupení, ale i nejmladší divák, který svými hláškami dokázal odrovnat celé divadlo.

Herci nám také zazpívali francouzskou hymnu - po velké rvačce, která propukla na jevišti.

Celé představení bylo velkým překvapením. Ohazování diváků papírovými kuličkami, diváci na mušce přecitlivělého Kryšpína, který se do nich strefoval gumičkami, fackování mezi pohlednými slečnami v hledišti nebo dokonce riziko být uhašen hasicím přístrojem - to vše bylo součástí představení. Díky těmto rozpustilostem jste se cítili jako mezi přáteli, byli jste součástí příběhu jako žák, který sedí v zadní lavici jedné chaotické třídy na francouzském předměstí.

Je to snad jediná místnost, kterou znají všichni žáci i studenti Porgu. Všichni do ní každý den chodí. Tou místností je školní jídelna.

V našem novinářském kroužku jsme se dohodli, že by stálo za to zjistit, jak se žákům a učitelům Porgu líbí školní jídelna, jestli paní kuchařky dobře vaří, nebo co by na školní jídelně změnili. Abych se dozvěděl názor strávníků, udělal jsem anketu. Zjistil jsem, že většině našich žáků ve školní jídelně chutná, nebo jídelnu dokonce hodnotí jako výbornou. Přesněji řečeno na výbornou hodnotí jídla, která jim chutnají a znají je. Ale výběr jídel by trochu změnili. Ubrali by zvláštní jídla jako nedávno podávané špagety s drcenými rajčaty a rybou bez chuti.

Dále jsem se ptal, co by moji spolužáci na jídelně změnili. Tady se nedá říct, na čem by se žáci a učitelé shodli. Často si žáci přáli větší sortiment v bufetu, nebo větší stoly. Starší žáci a učitelé by jídelnu rádi zútulnili. Tady se dostáváme k další anketní otázce, která měla zjistit, jak se líbí obrazy, které visí ve školní jídelně.

Mně osobně se většina obrazů nelíbí, protože nemám rád abstraktní umění a do jídelny bych takovéto obrazy ani nedal. Tyhle obrazy navíc jídelnu určitě nezútulňují. Ale některým žákům (hlavně z 1. stupně) se obrazy líbí. Naopak na gymnáziu většina studentů obrazy kritizuje, některým z nich se zdají dokonce kýčovité.

V naší škole se možná objevil případ pro obchodní inspekci. Asi víte, že 27. března v naší jídelně dvě paní rozdávaly tyčinky.

Jakmile někdo odnesl talíře, zavolaly si ho k sobě, zeptaly se, jak mu chutnal oběd a daly mu tyčinku. Snad všichni si ji okamžitě snědli, ale jen málo znich se podívalo na zadní stranu. Ale kdyby se podívali, zjistili by, že na tyčince chybí datum minimální trvanlivosti. Tedy - ono vlastně nechybí, jen je vyznačeno slabými, špatně čitelnými, bílými čárkami. A ve většině případů skoro nejde přečíst.

My v redakci chceme napsat do Sdružení na ochranu spotřebitelů. Chceme se jich zeptat, co bychom s tím měli udělat. Je možné, že poté napíšeme i České obchodní inspekci.

　

Další PORG filmfest je na spadnutí, tentokrát se ale bude odehrávat v noci. Budeme tedy spát ve škole. Zúčastní se ho studenti 5. třídy, primy a sekundy. PORG filmfest night se bude konat 22.-23. března, tedy ze čtvrtka na pátek. Užijete si úžasný večer plný dobrých filmů a zažijete i hodně legrace.

PORG filmfest night si určitě nenechte ujít !!!

Víte, že na PORGu byla minulou sobotu (25. února) ZABÍJAČKA?

Unikátní svátek , který je jen na PORGu v Ostravě. Od jedné hodiny byl hotov ovárek, od druhé pak jitrničky a jelítka, od třetí už bylo vše hotovo a uděláno.

Mezi jídlem hrála i cimbálovka - a nejen národní písně, ale i popové, dance a jiné písničky. Na zabíjačce se nikdo nenudil. Později většina lidí odešla a zůstalo pár rodičů s dětmi.

Poté jsme se ptali posledních dětí, jak se jim na zabíjačce líbilo, a byli jsme příjemně překvapeni: dozvěděli jsme se, že se ani děti nenudily, naopak si to užívaly.

Zabíjačka skončila v 21:30 a i poslední z posledních odcházeli s dobrou náladou.

O Gambii, malém západoafrickém státu, jsme se dozvěděli leccos zajímavého při besedě, která se konala ve čtvrtek 23. února. Na naši školu přijeli dva pánové, Roman Posolda a Richard Gazda, kteří Gambii poznali a umí o ní hezky vyprávět.

Mně z jejich výkladu zaujalo, jak jiná je v Gambii společnost. Když chcete přijít k někomu na návštěvu, vůbec se s ním nedomlouváte. Prostě k němu přijdete a je to. Nebo jak se tam stará o malé děti celá rodina. Jakmile maminka odkojí dítě, předá ho nejstaršímu sourozenci a ten se stará o dítě dál.
Také je zajímavé, že v Gambii mají všichni mobily. Přestože auto tam má jen málo lidí, mobily mají skoro všichni.
Na konci besedy pánové zmínili, že založili projekt "Kola pro Afriku". Když má někdo doma nepotřebné kolo může ho darovat pomocí této organizace dětem, ale i dospělým v Gambii.Tam je kolo velmi potřebné. K čemu jsou školy, když do nich děti kvůli velké vzdálenosti nechodí. Nevím jak vy, ale já bych denně do školy a zpátky šest kilometrů chodit nechtěl. Na kolech se může dovážet i voda a jiné potřebné věci. Více informací můžete najít na stránkách této organizace.

Máte dobrou představivost pro názvy?

Jestli ano, tak zkuste vymyslet nejlepší jméno pro PORGovský sbor!

Když vás napadne nějaký dobrý název, rychle utíkejte za Míšou Gilarovou z primy. Až bude shromážděno hodně možností, vyberou z nich členové sboru tu nejlepší. Tvůrce nejlepšího názvu odmění Míša Gilarová sladkou odměnou.

Na Porgu se stala další mrazivá událost. Doslova a do písmene. Dne 16. února měly děti z prvního stupně karneval na bruslích. Rej masek zahájili krasobruslaři Bára Plašovská, Bety Plašovská a Samuel Tran. Poté na led přijeli

i ostatní děti a učitelé v maskách. Masky byly různé. Od motýlků a víl, přes kovboje a piráty, až k spidermanům a ostatním hrdinům. Po krátkém reji masek, přišly na řadu soutěže. Soutěžilo se (samozřejmě na bruslích) ve čtyřech disciplínách -ve slalomu, překážkové dráze, rychlosti, střelbě na branku a počítalo se i se štafetou, ale ta se nakonec neuskutečnila. A proč? Paní učitelka nám řekla, že už na ni nezbýval čas.

Za každou vyhranou disciplínu děti dostaly razítko na svou průkazku, a za dvě razítka

získaly čokoládu. To ovšem neznamená, že za čtyři razítka dostaly čokolády dvě. Na konci soutěžení paní učitelky vyhlásily tři nejoriginálnější masky. Na třetím místě se umístil Petr Sabovčík ze čtvrté třídy s maskou piráta. Druhé místo bylo také ze čtvrté třídy, ale tentokrát pro Janu Tomaštíkovou s maskou Pipi Dlouhé punčochy. A na prvním místě byly oceněny sestry Bára a Bety Plašovské s opravdu originálními maskami gejš. Nakonec jsme se všichni společně vyfotili.

Na naší škole se pravidelně koná den otevřených dveří, jak pro základku, tak pro gymnázium. Slouží hlavně pro nové studenty, kteří by naši školu rádi navštěvovali, aby si ji mohli prohlédnout, po případě se zeptat na nějaké otázky.

Aby byla tato prohlídka zajímavější, provádíme návštěvníky přímo my, studenti. Máme tak možnost natrénovat si, jaké to je, a pro návštěvníky je to (aspoň podle mého názoru) větší zábava a cítí se uvolněněji.

Naposledy se dveře školy otevřely pro veřejnost právě před týdnem, ve čtvrtek 9. února. Přišli se podívat hlavně děti, které by chtěly příští rok nastoupit do primy. Myslím, že jsme si to náramně užili.

Všichni jste o něm určitě slyšeli. Mělo jich být v průběhu staletí několik desítek. Jestli by měly být všechny pravdivé, tak bychom tu nebyli už před několika tisíci let. Ten nejbližší má být 21. 12. 2012. Tehdy PRÝ končí mayský kalendář. Pokud tato fáma bude pravdivá, tak to abychom si začali užívat světa, nebo utíkat. Podle Mayů končí starý cyklus a začíná nový. Legendy vypráví, že cyklus končí velkou zkázou, která vyhubí lidstvo. Podle některých vědců se dokonce posunou póly. Tento posun probíhá už několik set let.

Na odkazu http://michellecz.blog.cz/0810/jak-prezit-konec-sveta si můžete přečíst návod na přežití. Podle filmu 2012 nastanou potopy a zemětřesení: vše co člověk kdy postavil, přijde na zmar. Budou postaveny čtyři pancéřové lodi, a přistanou z nich jen dvě. Ale asi jsou to jen kecy, protože Mexičané (potomci Mayů) o žádném konci neví. Pro starší osmnácti let bude 21. 12. 2012 od večera do rána na Stodolní ožíračka!!!

Logofilmu 2012

Doporučuji (pokud nemáte slabé nervy)

mayský kalendář

Hrozba kalendáře možná opravdu přijde…

Tajemný duch vesmíru si hraje s našimi životy (možná…)